Nejstarší dochovanou písemnou zmínkou o Polance je zápis v zemských deskách knížectví opavského z r. 1424, kterou Jan Kravař z Jičína zajistil své manželce Anežce, dceři opavského knížete Přemka, kromě jiného také roční důchod na vsi Polance. Sídlem majitelů polanského panství byla tvrz, prvně písemně doložena v r. 1586.

Na počátku 17. století došlo k rozdělení obce na dvě části. Horní Polanku vlastnil Zikmund Porubský a Dolní Polanku Anna Porubská. Dolní Polanka byla od roku 1698 natrvalo připojena ke klimkovickému panství hrabat Wilczků.

Horní Polanka přešla v r. 1639 do vlastnictví Jana Kryštofa Vaneckého z Jemničky, který nechal přestavět tvrz na barokní zámek s kaplí sv. Michaela archanděla. Na počátku 18. stol. získali Horní Polanku Monnichové, kteří založili osady Václavovice, Fonovice a Janová.

V této době vznikl na moennichovském polanském panství první nám známý spolek, a to Bratrstvo sv. Michaela archanděla při zámecké kapli, povolený bulou papeže Benedikta VIII. z r. 1729.

V roce 1791 se dcera Václava hraběte Monnicha Anna Marie Tekla provdala za Jana hraběte Larische.

Její dcera Marie se stala držitelkou Horní Polanky v r. 1829 a o tři roky později se provdala za Gebharda Leberechta Bliichera z Wahlstattu.

Bliicherové byli posledními vlastníky statku Horní Polanka vč. zámku.

Obce Horní Polanka a Dolní Polanka se v r. 1850 spojily v jednu politickou obec Polanka, jejíž součástí byly také osady Janová, Václavovice, Fonovice a Přemyšov.

Tvář obce se postupně měnila. Její novou dominantou se vedle zámku, který byl ještě v r. 1895 zcela restaurován, stal římskokatolický kostel sv. Anny vysvěcený v r. 1900.

Dopravní přístupnost obce zlepšilo (vedle stávající zastávky Severní dráhy císaře Ferdinanda na dolním konci) zprovoznění místní dráhy Svinov Polanka - Klimkovice v r. 1911 .

Po I. světové válce se široce rozvinul spolkový život a zlepšovala se vybavenost obce (telefon, telegraf, elektrifikace části obce v r. 1926 ...).

V roce 1935 byl čestným občanem Polanky n.0. jmenován T.G.Masaryk.

V obci do té doby převažovala hlavně zemědělská činnost, zaměstnanost se však na počátku 20. stol. začala postupně měnit vlivem industrializace sousedního Svinova, Mariánských Hor a dalších obcí ostravské aglomerace. Po osvobození obce 30.4.1945 obnovila většina předválečných spolků opět svou činnost.

Protože válečné události těžce postihly mnohé oblasti Slezska, vznikla z iniciativy akademické malířky Heleny Salichové, která žila a tvořila v Polance v létech 1923 - 1975, akce "Budujeme Slezsko", kdy česká města a různé společenské organizace převzaly patronát nad jednotlivými slezskými vesnicemi a městy. Patronem Polanky n. 0. se stalo město Tábor. V období od konce války do současnosti se realizovaly v obci mnohé akce sledující zlepšení životního prostředí a občanské vybavenosti. Byly opraveny a rozšířeny komunikace, zaveden místní rozhlas, rekonstruováno veřejné osvětlení, postaveny nová škola a dvě mateřské školy, vyhudováno širokoúhlé kino a sportovní areál v nové škole, zřízen hřbitov s urnovým hájem atd.

V roce 1976 se Polanka stala součástí města Ostravy jako část městského obvodu Ostrava - Poruba. Počínaje rokem 1991 je Polanka nad Odrou samostatným obvodem statutárního města Ostravy.

Svou rozlohou 17,3 km2 patří k největším obvodům a má dnes již 4.998 obyvatel. Jihovýchodní hranicí protéká řeka Odra, která je současně hranicí NPR Polanská Niva. Část tohoto území je také začleněno do CHKO Poodří.

Mimo krásné přírody lužních lesů, množství rybníků, mnohých toků (Polančice, Mlýnka, ...) a náhonů, se zde nacházejí čerpací stanice jodobromových vod, které zásobují nedaleké lázně v Klimkovicích na Hýlově.