Začátek června, předtáborová informační schůzka. Každý účastník dostává letenku na Pandoru, čas odletu 30. 6. Nějak takhle vypadal úvod do celotáborové hry, jež proběhne o měsíc později, konkrétně 30. 6. – 14. 7. v údolí Peklo v katastru Lipníku n. Bečvou – Podhoří. A proč zrovna planeta Pandora? (Nejen) filmoví znalci jistě tuší – ano, proměníme se v avatary, modrá stvoření obývající tuto planetu, a jako lid Na’vi se budeme snažit žít v souznění s přírodou.

A je to tady – den odjezdu! V 8:00 se scházíme se na svinovském nádraží a po chvíli odjíždíme vlakem, přestupujeme v Hranicích, pokračujeme autobusem a poslední kousek musíme jít pěšky. Na tábořiště docházíme před jedenáctou hodinou. Zázemí už je připraveno, neboť se stavělo od pátku. Tak rychle se ubytovat! Ale co to? Téměř všechny ze 13 nových podsadových stanů, které čekají na své první nájemce, se začínají rozpadat! Zjišťujeme, že ne vždy je nejlepší důvěřovat zkušeným firmám a jejich upevňovacím systémům stanů, které sice fungují, ale pouze v případě, kdy je celý stan na perfektně rovné zemi. A to se na louce hledá poměrně těžko. Urychleně tedy začíná hned první bojová akce – na patřičných místech stany podkládáme dřevěnými odkory, aby držely zpět pohromadě. Nakonec se vše podaří a nejen do konce tábora, nýbrž všech turnusů, nenastává problém. Po odpočinku jsou všichni vyzváni, aby se přesunuli k závoře na lesní cestě, kde na ně čeká raketa – krabice, jíž se dopraví na Pandoru. Po jejím opuštění se každého ujímá avatar s instrukcí, že pro správné fungování v tomto společenství a komunikaci s Eywou (nadpozemská síla) je nutné se správně napojit do neuronové sítě. K večeru přichází déšť. Ten nás ještě párkrát v prvních dnech zasáhne a vyžádá si určité přesuny v programu, což ale není na závadu. A lijavec, který vyvolá problémy daleko větší, je ještě 2 týdny daleko…

V pondělí pokračujeme rozřazením dětí do 3 družin, a protože jako správní avataři musíme být i my modří, s chutí se vrháme do batikování triček, které nás budou zároveň v rámci družin díky jiným odstínům odlišovat. Dlouho na sebe nenechá čekat ani první soutěžní hra, při které je za úkol sehnat semínka, jež následně zasadíme do vaty a připravených záhonků. Večer probíhá první rituál, kterým budeme zakončovat každý den. U ohně vyhlašujeme výsledky her, rozdáváme za ně body a čteme odevzdané hlasy kdo komu děkuje a za co. Nejvíce jmenovaný pak za odměnu dostane náramek a příští den bude ohnivcem (člověkem, co se stará o oheň). V úterý přichází na řadu první výlet. Starší skauti jedou na kolech k prameni Odry, ti mladší navštěvují Čertovy kazatelny (skalní útvar nedaleko tábořiště). Další dny kromě tematických her zkoušíme mj. na rychlost rozdělat oheň a přepálit provaz, vaříme v kotlíku jídlo, dokončujeme některé táborové stavby, střílíme z luků, zkoušíme peroball (podobný volejbalu, místo míče se ale používá jiná pomůcka, bylo možno vyzkoušet během Dne obce) a v kuchyni se někdy pěkně experimentuje: „Jací jsou avataři? Modří. Jaké budou halušky? … Doplňte si sami“.

Ráno se střídá s večerem, občasné dešťové přeháňky z prvních dní střídá úmorné vedro, které do konce turnusu nezmizí, a máme tu sobotu, která je vyhrazená slibu nových členů. Připravujeme proto slavnostní oheň a očekáváme polaneckého pana faráře, který k nám přijede odpoledne odsloužit mši sv. Po poledni přicházejí nečekaně silné poryvy větru, které v okolí vyvrátí několik stromů, plachty stanů, kuchyně a především jídelny se napínají, máme zkrátka problém udržet vše na svém místě. I tak ale zvládáme bezproblémový chod mše sv. spolu s ostatním programem. Postupně se počasí umoudřuje a k naší smůle tato větrná smršť za sebou zanechává škody v podobě několika zničených kotevních lan a především protržené střechy jídelny. Musíme proto improvizovat a dáváme přes ni záložní plachtu, abychom byli v suchu. Po dlouhém váhání o odkladu slibu zapalujeme oheň, neboť vítr je už delší dobu slabý. Štěstí nestojí ale při nás a v okamžiku podpalu se nárazy vracejí a my raději defenzivně vyčkáváme se slibem nováčků a plně se soustředíme na hlídání plamenů. To se daří a se zpožděním přijímáme do svých řad 4 světlušky, 2 skautky a 1 skauta.

Druhý týden zažíváme velký posun v celotáborové hře, kdy se snažíme odolávat lidem toužícím zničit naše území za účelem těžby vzácných nerostů. Podnikáme výlety do Lipníka n. Bečvou nebo k lomu v Olšovci. A snad každý den trávíme čas u potoku, abychom se zchladili. Těžaři se ale přibližují a my se v pátek vydáváme hledat 4 základní elementy, vodu, oheň, zemi a vzduch, abychom s jejich pomocí odrazili útok. Trasa je náročná, všichni ji ale zvládnou a sejdou se v lanovém centru Helfštýn. Nestíháme autobusy, proto některé děti svážíme auty. Má se pokračovat na nedaleké Špirutovy díry, kde jsme my, vedoucí, během dne už přichystali stany na přespání. Jenže začíná už na začátku článku avizovaný lijavec spojený s bouří, načež raději svážíme děti do tábora a přespávání mimo něj z bezpečnostních důvodů rušíme. Velkou pomocnou ruku nám podává pan soused bydlící pod naší loukou, který až do noci sváží věci zpět do tábora. Sobota je poklidná, vyhlašujeme výsledky a především získáváme poklad od Eywy za to, že se nám podařilo území ochránit, protože včerejší bouře lidi definitivně vyhnala pryč. Večer zapalujeme oheň a dodatečně probíhá slib jednoho vlčete. K tomu jednoho skauta přijímáme mezi R&R (tj. roveři a rangers, věková kategorie 15+) a ze dvou R&R se stávají oldskauti. Dlouho do noci hrajeme na kytary, ukulele a mandolínu. V neděli se balíme, předáváme tábořiště a odjíždíme, tentokrát objednaným autobusem, až do Polanky nad Odrou.

Jak vidíte, 2 týdny byly, někdy plánovaně a jindy neplánovaně, plné zážitků a dobrodružství, což ke skautingu nepochybně patří a zanechává vzpomínky na celý život. Velké díky patří všem, kdo se jakkoliv podíleli na přípravě a chodu tábora. Všem vedoucím, kteří program plánují s velkým předstihem, rodičům, kteří v nás mají důvěru a dětem, že s námi chtějí jet. Dále děkujeme panu faráři, že nás navštívil a odsloužil mši sv. Nesmím zapomenout na všechny, kdo se podíleli na stavění a bourání tábořiště a Moravskoslezskému kraji, jelikož celoroční činnost a letní tábor v roce 2024 jsou podpořeny z jeho rozpočtu v rámci projektů „Skautská činnost střediska Polanka 2024" a "Tábory skautů z Polanky a Studénky 2024" z dotačního programu „Podpora volnočasových aktivit pro mládež v roce 2024". Speciální dík pak patří našemu panu sousedovi v Podhoří, který nabídl zapůjčit vozidlo pro přípravu finální pokladové hry a během tábora rovněž vlastními silami zpevnil příjezdovou cestu na naši louku. DĚKUJEME!!!  A pro ty z Vás, co by se chtěli k našemu oddílu připojit, zjistit bližší informace o fungování skautingu apod. nabízíme webové stránky www.skautpolanka.cz, kde naleznete vše potřebné včetně kontaktů a harmonogramu schůzek. A příští tábor třeba prožijete s námi!

Vojtěch Fešar